Život je náš nejlepší učitel a přítel v jedné osobě. Když mu správně začneme naslouchat a začneme s ním komunikovat, spojíme se zpět s naší vlastní podstatou. Vrátíme se zpět do jednoty a tím do harmonie. Každá životní situace má svůj obrovský význam, který nás učí podstatě všech věcí. Vrací nás zpět ke spiritualitě a na nás se žádá, abychom se Životem začali spolupracovat. Přestali si na život jen hrát nebo ho předstírat a prožili naši vlastní celistvost.  Helena říká, že je v podstatě jedno, jakou cestou člověk jde, jakou má filosofii, vyznání nebo čemu věří. Pokud v jeho cestě chybí touha po nejvyšší Pravdě a chybí zde srdce a prožitek, je jeho cesta jen další manifestací vlastního ega. Důležitým mezistupněm ve vývoji Člověka je však jeho návrat ke skutečnému lidství... 

...byla to právě smrt a její neustálá přítomnost v mém životě, která mne dovedla do stavu Nejvyšší Moudrosti. Skrze plné uvědomování si její věčné přítomnosti jsem se naučila totálnímu odevzdání se a žití hluboce, vědomě a pravdivě, jak jen je to možné. Tímto odevzdaným způsobem života člověk má šanci v sobě objevit život věčný ještě dříve, než mu smrt zaklepe na dveře. Pak pochopí, že žádná smrt vlastně není, že to je pouze naše utkvělá představa. Realita však je to pro lidi, kteří dosáhnou za života celistvosti, úplnosti, neboli návratu zpět do Jednoty. Pro návrat zpět do Jednoty, tudíž k Bohu, je podmínkou dokonalé rozpuštění ega, což se zatím mnoha lidem nedaří....Stěžejním tématem pro můj vlastní bohatý Život, ale i pro mé přednášky, je právě ona Smrt.