Přijetí vlastní smrtelnosti
Přijetí vlastní smrtelnosti - ukázka z připravované knihy "HRA NA ŽIVOT A NA SMRT"
Málo lidí dosáhne takové úrovně bytí, aby bylo schopno vnímat život jako jeden ze zázraků tady na Zemi. Ve shonu každodenního života si málokdo uvědomí mimořádnost samotné lidské existence, ze které by skoro automaticky měla vyvěrat úcta k sobě samému, jakožto jedinečnému a neopakovatelnému stvoření v celém vesmíru. Z toho pak vyvěrá úcta k ostatním lidem, ale i k Bohu, jehož jsme součástí.
Při pomyšlení na křehkost života si uvědomíte, že každým okamžikem okolo vás něco umírá, ale i vy sami se stále více přibližujete své vlastní smrti. Všichni, které znáte, musí opustit tento svět, nakonec i vy. Můj známý mi říkal: „už se začalo mýtit v našem lese, s každým z mých spolužáků a kamarádů odchází i část mne.“ Úžasné vnímání světa.
Takové přijetí neodvratné skutečnosti působí velmi uklidňujícně. Navzdory obrovským pokrokům v medicíně nejsme schopni život donekonečna prodlužovat, ani zabránit konečnému odchodu.
Všichni ve skrytu duše toužíte po životě věčném. Místo toho, abyste se za života snažili „spasit“, čili uzdravit svou nemocnou duši, snažíte se mít nesmrtelné tělo. K tématu smrtelnosti těla přistupujete velmi zdráhavě, ale přijetí vlastní smrtelnosti je ten nejdůležitější krok k otevření se životu samému ve všech jeho podobách. S rozšířením vědomí teprve budete schopni prožít vzácnost a neopakovatelnost každého okamžiku.
Naše společnost, ve které žijeme, je posedlá kultem fyzické krásy, štíhlosti, mládí a peněz, čili hmotným úspěchem. Bojí se vidět odvrácenou stranu života, která je spojena s rozchody a rozvody, smrtelnými chorobami, propuštěním z práce, nebo smrtí blízkého člověka nebo smrtí vlastní.
Do té doby snadný a příjemný život, který ubíhal přesně dle vašich představ, je silně narušen. Denní stereotyp, na který jste si zvykli, se proměnil v chaos, kterému nejste schopni porozumět. Zapomněli jste do svého života vpustit Vyšší Řád, celý život se řídíte pouze vlastním egem. Každá taková situace tne přímo do živého, nikoliv z trestu, ale proto, abyste chtěli sami pochopit a přijmout hlubší rozměr života.
Ulpěli jste na příjemném a bojíte se každé změny, takže ji odmítáte. Je to vaše chtění a nechtění, které je velkou brzdou vašeho vývoje. Tady je den zákonitě vystřídán nocí a musíte přijmout temnotu, nebát se jí a naučit se ji stále více prosvětlovat vlastním světlem.
Pomíjivost fyzického světa, jakož i pomíjivost lidského života, je součástí praxe hledačů Pravdy ve všech dobách i všech tradicích. Dalajlama medituje na smrt od svých 20 let, buddhisté zastávají názor, že na smrt se člověk připravuje už od svého zrození, křesťanští duchovní mluví o životě věčném, což je ve své podstatě totéž.
Člověk do určité doby jedná skrze své instinkty, kterým předal i vládu nad sebou tím, že jim plně uvěřil a ztotožnil se s nimi. Pud sebezáchovy vás nutí uvěřit všemu naučenému, tudíž získanému. Tím jste se velmi vzdálili své vlastní podstatě. Vaše ego je neskutečně vynalézavé při vymýšlení různých lží, kterým jste uvěřili. Vaše neustálé kladení odporu ale nemůže změnit Pravou Skutečnost. Záleží jen na vás, zda ji budeme chtět odhalit v sobě i mimo sebe.
Neustále požadovat to, co chcete, je uboze lidské. Ochotou přijmout bez výhrad to, co přijít má, už začíná vstupovat božské. Můžete si sami vybrat, co tady vlastně chcete, k tomu jste dostali svobodnou vůli. Nikdo vás k ničemu nenutí, ale za vše zaplatíte do posledního haléře.
Všemi ztrátami v životě jste neustále konfrontováni s křehkostí vašeho bytí. Každý den něco malého ve vás i okolo vás zemře. Nesčetněkrát za den jsme konfrontováni se smrtí, v malém či velkém, ale pořád, protože Smrt sem neodmyslitelně patří. Je součástí našeho Života, ať se nám to líbí, či nikoli. Znovu a znovu ztrácíte kontrolu nad svým vlastním životem, což by vás samo o sobě mělo dovést k zamyšlení, jakéže to síly mají nad vámi svou moc.
Síly „dobra“ a „zla“ mají nad sebou ještě Vyšší Moc, která už je za dualitou a tudíž už nevidí svět černo-bíle. Mezi těmito dvěma polaritami je dalších 1000 možností, které pouze jsou. Prohlédněte tuto lest a chtějte také pouze „BÝT“. Sebe ani ostatní neoznačujte za dobré nebo špatné, až se budete dívat na svět zhora dolů, uvidíte, že ve skutečnosti je vše úplně jinak!
Jak dalece pravdivě budete reagovat na proces neustálého umírání už za života, tak pravdivě se budete jednou vyrovnávat se svou vlastní smrtí. Pak teprve nabudete sílu a schopnost nabídnout svou pomoc lidem při jejich krizi nebo při umírání. Vyrovnat se s vlastní smrtelností už za života, to je velká výzva pro jednotlivce, ale i celou společnost.
Zkoušejte každý den nechat rozplynout svoje fyzické tělo, abyste mohli zjistit, kdo vůbec jste a odkud jste přišli. Pak se ovšem do těla zase vraťte zpět a žijte s chutí dál svůj obyčejný lidský život. Většinou se neobejdete bez toho, abyste byli nuceni podívat se svému strachu do očí. Při hlubším zkoumání zjistíte, že se za ním skrývá strach ze smrti a umírání.
Smíříte-li se se svým životním příběhem, můžete konečně začít žít svobodný a radostný život. Vaše odevzdání se je jedinou možností, jak otevřít náruč malým i velkým ztrátám, místo kladení věčného odporu.
Jsou to právě těžké etapy v životě, které vám otevírají prostor k autoreflexi a nabízejí příležitost vědomé změny. Naše zrození, dětství, puberta, první intimní vztah, nemoc, ztráta blízkého rozchodem, rozvodem, či úmrtím, to vše vás činí velmi zranitelné. Bez ohledu na národnost či víru, všechny tyto situace vás vyzývají ke změně životního postoje.
Všechny spirituální systémy mají shodný záměr – zmírnit, nebo úplně odstranit úzkost, která svírá většinu lidí na poslední cestě. Úzkost lze odstranit jenom přijetím moudrosti, která vás převede přes práh tohoto světa.
Z těch všech přechodů, jimiž v životě procházíte, je to právě smrt fyzického těla, která ve vás vzbuzuje nejvyšší strach, protože se bojíte přijmout neznámé a bojíte se toho, co vás po ní čeká, většinou ne zcela bezdůvodně.
Je dobré se umět na vlastní smrt připravit tím, že si záměrně budete uvědomovat těch tisíc malých věcí, které musíte denně oželet, čili se s nimi definitivně rozloučit. Když zase a znovu prožíváte své malé smrtičky, nemůže vás pak tolik velká smrt vykolejit, až si pro vás definitivně přijde.
Při zaznění slova „umírání“ byste se měli naučit zůstat úplně v klidu a představovat si za tím všechny změny v životě, kterými je nutno projít. Je to ukončení životní etapy, aby mohlo vstoupit něco nového, pro vás hodnotnějšího. Musíte se vnitřně vyrovnat s rozvodem, rozchodem, atd. Vyrovnat se se změněnou situací znamená uhlídat, aby vaše umírající láska nepřešla v nenávist tak, jak je to u lidí zcela běžné.
Pokud dokážete dotyčného milovat i nadále a přát mu v životě i s další ženou vše dobré, přiblížíte se tak svému vnitřnímu božství. Zůstávejte nadále mentálně se svými milovanými, posílejte jim lásku, pomůžete tím nejvíce sami sobě. Sledujte pravdivě své pocity, které se objeví při vzpomínce na milovaného. Snažte se vědomě hněv převést na lásku, je to pro váš nejvyšší prospěch.
Poděkujte všem, kteří splnili svou roli ve vašem životě za vše, co skrze ně k vám přišlo a dovolte jim fyzicky se od vás vzdálit. I toto loučení v sobě obsahuje stín smrti, se kterým je nutno se vyrovnat.
Tyto malé smrti jsou v podstatě duchovní praxí, která ve vás prohlubuje vděčnost za všechny životní zkušenosti a tím vás nejlépe připravuje na definitivní odchod z této sféry, který nazýváme smrtí.
Během jednotlivých životních krizí se stále více dotýkáte hlubších vrstev své osobnosti, odstraňujete jednu slupku za druhou. Tím se u vás skoro automaticky rozvíjí schopnost chápat druhé, protože mezi vámi a jimi není žádného rozdílu. I oni jsou stavěni před podobné výzvy, které jim mají pomocí vnitřního růstu rozvinout empatii a hluboké soucítění, které posune celou naši společnost tam, kde má být.
Každá takováto situace, odchod blízkého však nejvíce, nabízí příležitost, abyste se jejím prostřednictvím nechali vtáhnout za hranice každodenní všednosti. Ona sama vám nabízí se skrze ni dostat za čas a prostor, abyste mohli poznat, kým skutečně jste. Zkoumejte, pátrejte, hledejte na vlastní pěst a nepromarněte žádnou z příležitostí, kterou vám život nabízí. Věnujte pozornost především svým pocitům a odevzdejte jim svou důvěru. Jenom skrze ně se můžete dostat tam, kde být máte, hlava vás tam skrze myšlení nikdy nedovede.
Otevřete se moudrosti těch, kteří už pracují se všemi krizemi a životními ztrátami s větší lehkostí než vy. Jenom ten, kdo se naučil snadno odevzdat, se může stát vaším učitelem. On už prožil několikrát ztrátu z vlastní zkušenosti, takže se má s vámi o co dělit. Dokáže upřímně vyjadřovat své myšlenky inspirované odchody blízkých i vzdálenějších. Tím, že se on umí beze zbytku přiblížit i těm vzdálenějším, stávají se i oni jeho blízkými, neboť naprosto zmizí bariéra mezi ním a dalšími.
Lidé v blízkosti těchto osob odcházejí velmi smířeni se životem. Skrze sdílená poselství snáze dosáhnou uvolnění, snáze se plně oddají přicházející LÁSCE. Snáze také odpouštějí všem, včetně sebe, neboť pochopí, že vlastně není co odpouštět, ale je nutné pouze pochopit. Snáze také docení dary na všech rovinách, kterých se jim v životě dostalo. S tímto vnímáním se jim dostane dostatek síly na vědomé uzavření kapitoly, kterou nazýváme Životem. V tomto momentě člověk pochopí celé mystérium Života i Smrti a prožije i sám sebe jako nesmrtelnou duši.
Všechny university světa se dotýkají pouze vašich hlav. Vy nutně potřebujete, aby se někdo konečně dotkl vašeho srdce.