Když jsem před mnoha lety byla vybídnuta v Aura-somě, abych si intuitivně vybrala lahvičku své duše, vybrala jsem si lahvičku s názvem „Láska k Moudrosti“. Ona dotyčná se velmi podivila a říkala, že tuto lahvičku si zatím ještě nikdo nevybral. Pocítila jsem skrze lahvičku dotyk Nejvyšší Pravdy. To, že se opravdu o nic jiného celý život nesnažím, ba dokonce se tento hluboký cit snažím probudit i v ostatních, je svatá pravda. Zatím ovšem velká většina naší společnosti je ovlivněna chytrostí a do stavu moudrosti má daleko.

Pro ty, kteří žijí svůj život naplno a v odevzdání žádná smrt neexistuje. Pokud zůstávají dále na Zemi, jejich bytí je stavem hluboké meditace a neustálé bdělé pozornosti. Skrze bezvýhradné přijetí života dosahují stavu Věčné Radosti. Stejně radostně očekávají i svůj konec tady na Zemi, neboť vědí, že konec tady je začátkem zase jinde, takže není třeba se něčeho obávat. I smrt je pro ně radostná, protože ji přijímají bez odporu, bez protestů, bez protitlaku, ale s nejhlubší pokorou a vstřícností. Byla to právě smrt a její neustálá přítomnost v mém životě, která mne dovedla do stavu Nejvyšší Moudrosti. Skrze plné uvědomování si její věčné přítomnosti jsem se naučila totálnímu odevzdání se a žití hluboce, vědomě a pravdivě, jak jen je to možné. Tímto odevzdaným způsobem života člověk má šanci v sobě objevit život věčný ještě dříve, než mu smrt zaklepe na dveře. Pak pochopí, že žádná smrt vlastně není, že to je pouze naše utkvělá představa. Realita však je to pro lidi, kteří dosáhnou za života celistvosti, úplnosti, neboli návratu zpět do Jednoty. Pro návrat zpět do Jednoty, tudíž k Bohu, je podmínkou dokonalé rozpuštění ega, což se zatím mnoha lidem nedaří.