Přirozené je být zdravý
Přirozené je být zdravý
Téměř každou nemoc lze vyléčit, když člověk pozná její příčinu. Poznat a odstranit příčinu, která tkví v mysli člověka, znamená se uzdravit. Pak již nepotřebujete žádné chemické látky s vedlejšími účinky, kterým se říká léky, ani nebude nutné, abyste se podřídili přání chirurga a nechali se operovat.
Aby se dílo podařilo, musíte sami sobě začít věřit více než lékařům, kterým jste předali vládu nad svými životy. Pokud už jste nemocní, máte začít pátrat, proč se to stalo, co máte prostřednictvím nemoci pochopit, přijmout nebo změnit, abyste mohli být zase zdraví. Je velice důležité si všimnout, v jaké etapě vašeho života nemoc vznikla, co jste v tu dobu prožívali, zda vás nepotkalo nějaké trauma formou odchodu blízké osoby, rozvodu, či snad smrtí někoho blízkého. Někdy takováto traumata nastartují nemoc, se kterou si leckdy ani lékaři nevědí rady, pokud se společně s pacientem nepropracují k podstatě onemocnění. Pokud se nenajde příčina na úrovni duše, lékaři odstraní jen následek, což je nepostačující. Běžná praxe vypadá tak, že se lékař řídí přesně stanovenými postupy, pošle vás na spoustu drahých vyšetření, bude na vás zkoušet hromady léků s vedlejšími účinky a vy zjistíte, že jste stále ne-mocní. Ne-mocní jste proto, že jste moc nad sebou předali do rukou lékařů. Současná západní medicína neléčí příčiny nemocí, zaměřuje se jen na odstranění důsledku. První správné pohledy na pacienta jako na celek jeví psychosomatická medicína. Čínská medicína také vidí člověka jako celek a ví, že všechny orgány na sebe svou funkcí navazují, proto ji zajímá minimálně párový orgán, jehož fungování nebo nefungování nás také může dovést k podstatě onemocnění.
S pacientem je třeba nejdříve navázat ryze přátelský rozhovor, ze kterého postupně vyplynou některé návyky, které se postupem času staly příčinami onemocnění. Nemám na mysli jen návyky stravovací a pitný režim. Pro mě je důležitější, zda si je pacient vědom nějakého nezpracovaného šoku v minulosti, smrti blízkého člověka, bankrotu, rozvodu atd. Nezpracováním těchto událostí se oslabuje imunitní systém u člověka, protože tato nezpracovaná energie se projevuje formou autodestrukce.
Člověk se bojí na své zranění se znovu podívat a přijmout ho. Z toho si pak vytvoří svůj vlastní stín, který ovlivňuje způsob bytí po zbytek života. On sám, jako jediný, se musí rozhodnout, zda v sobě najde sílu k odstranění sebezničujících návyků, nebo dá přednost konzumaci léků, které mu pomohou potlačit a nevidět příčinu onemocnění. Nemoc je vždy důsledek přetíženého a oslabeného organizmu, který je oslaben špatným přístupem k životu, tudíž i sobě samému. Položte si otázku:
- Našli jste už konečně smysl života, nebo stále jen přežíváte?
- Jak moc se máte rádi?
- Upřednostňujete stále ostatní před sebou?
- Vážíte si dostatečně sami sebe?
- Jak a s kým využíváte svůj volný čas?
- Hledáte stále lásku ve vnějším světě?
- Jste schopni už hledat lásku ve svém srdci?
Láska samozřejmě je všude, tudíž i ve vnějším světě. Pokud vy ji však objevíte pouze ve vnějším světě, což je pro vás snazší než ji objevit v sobě, stáváte se na ní závislí. Myslíte si, že milujete člověka, ale ve skutečnosti on vám pouze zrcadlí vaši vlastní lásku, kterou vy jste schopni v jeho přítomnosti v sobě objevit. Z této lásky pak většinou vzniká ve vás vlastnění, protože ji projikujete do člověka, který vám ji zrcadlí.
Zároveň je také nutné si uvědomit energie, které zatím vládnou tomuto světu a jichž vy jste součástí. Vy dovolíte, aby vás ovládla zlost, závist, nenávist, žárlivost, lítost, strach atd. Už jste udělali něco proto, aby VY jste se stali pánem těchto energií nebo se necháte jimi mrzačit až do smrti?
Jakou roli v životě hrajete vy?
Vyhovuje vám role podřízeného nebo nadřízeného?
Ať tak či tak, nejlépe je ze své role vystoupit a nepodléhat žádné. Podřazenost z vás činí slabochy, kteří odmítají vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Nadřazenost z vás zase dělá pyšné namyšlence, kteří také nemají moc nad sebou, o to více ji však uplatňují nad ostatními. Je to také výraz velké slabosti, které si však dotyčný většinou není vůbec vědom.
Pokládáte si otázku, jak to souvisí s vaší nemocí? Doslova je to příčinou vašeho onemocnění. Nemoc je pro vás jen nová zkušenost a přímý návod na to, jak změnit svůj životní styl. Skrze nemoc máte šanci konečně přijmout a pochopit, že tak, jak jste žili doposud, už dále žít nechcete, ale ani nemůžete.
U valné části lidí je to mysl, která řídí a ovlivňuje veškeré jejich jednání v životě. Nevědí ovšem, že mysl je spojená s egem a má velmi omezené možnosti oproti vnímání života skrze srdce. Záměrem ega je udržet vás v přežití, tedy v moci vašich instinktů, jimž jste dokonale uvěřili. Jste-li v režimu přežití, pak jste k veškerému vašemu jednání motivováni právě strachem o přežití místo toho, abyste se nechali motivovat láskou. Kde je strach, tam chybí láska, kde je láska, tam už se strach nevejde.
Strach ve vás vytváří vizi nedostatku, máte pocit, že musíte bojovat, abyste si cokoliv zasloužili. Pokud jste v lásce, dostává se vám úplně vše, co potřebujete, stačí na to jen pomyslet. Na to byste však museli změnit svůj zaběhaný program v hlavě. Vy se však změny bojíte tak, že i strach a nouzi vítáte jako jedinou jistotu. Je to ovšem vaše volba, kterou musí všichni respektovat.
Přesto, že předstíráte svobodu, svobodní být nemůžete, protože vaše mysl je lapena v iluzi vašeho ega, kde nemůže poznat Pravdu. Ohání se stále jen tou lidskou, která je z nejnižší úrovně vědomí. Odvádí vás ode všeho, co vy považujete za riskantní, čímž vy u sebe nikdy nemůžete objevit schopnost tvořit v tom pravém smyslu slova.
Abyste se mohli spojit s Pravdou vyšší, musíte být spojeni s vaším srdcem, které je napojeno na vaši duši, čili na vaše vyšší Já. Pokud se chcete na vaši cestě posunout vpřed, musíte svému srdci důvěřovat skrze své pocity. Musíte mu věřit více než své hlavě, abyste mohli splynout se Životem. Život = Bůh a ten k vám promlouvá právě skrze vaše srdce.
Srdce vás dovede tam, kde máte být, hlava ne. Když se spojíte skrze své srdce a máte odvahu dle něj žít, je o vás postaráno v každém okamžiku a ve všech situacích. Srdce je branou do vaší duše. Když Ježíš říkal: „Objevte království nebeské ve vás“, myslel tím mějte odvahu začít žít skrze své srdce.
Nebudete přehlédnutelní v davu, protože vždy budete jednat a myslet jinak než ostatní. Bojíte se té výjimečnosti, tak raději splynete s šedí stádního člověka.
Srdce vám ukazuje cestu skrze váš vnitřní hlas, který se k vám snaží promlouvat v každé situaci. Vy ho však přehlušíte silným hlasem vašeho ega, který vám radí přesný opak. Bojíte se kritiky ostatních, tak raději uděláte to, co vám radí váš rozum. Tím nemůžete dospět ke zdravému sebevědomí. Sebevědomí získáte jen tehdy, když se odvážíte jít proti proudu a uděláte to, co si na vás žádá vaše duše a ne dav pomatenců, kteří ztratili pojem, co je a co není v pořádku pro jejich osobní vývoj.
Abyste poselstvím srdce správně rozuměli, musíte ho neustále udržovat v čistotě a průběžně ho zbavovat balastu, který v něm ulpí z každodenního života. Pak musíte mít odvahu nechat srdce otevřené děj se do děj.
Skutečný život začíná otevřením srdce a vnímání světa skrze pocit. Srdce vás přivádí ke svým pocitům. Jejich hluboké procítění a přijetí vede k uzdravení, protože uzdravení těla musí začít uzdravením duše. Zavřete-li vaše srdce něčím, co se vám v životě přihodilo, nepochopili jste správně onu situaci. Ona vás chtěla dovést do vyššího stavu vědomí, ale vy jste jí to nedovolili skrze své nepochopení. Něčemu jste vy sami dovolili, aby vás to zranilo a protože se bojíte dalšího zranění, vybudovali jste si okolo sebe ochranný val, který k vám žádné emoce nepustí. Tento val nepustí dovnitř ani ven energii vaší duše, takže vy žijete opravdu jako tělo bez duše. To se ovšem nedá nazvat životem v pravém slova smyslu, protože jde o pouhé přežívání.
Uvolníte-li emoční bolest, uvolníte váš stín, kterého se sami bojíte a který třeba celý život zadržujete ve svém podvědomí. I kdyby se vám nakrásně podařilo svůj stín na celý život vytěsnit, garantuji vám, že si vás váš stín najde v momentě vašeho přechodu na jinou sféru (smrti) a stejně ho budete muset řešit. Z tohoto důvodu je dobré potkat se se svým stínem už během bytí tady na Zemi.
Jenom když budete mít odvahu znovu projít temnou částí sebe sama, kterou si nedovolíte dík svému strachu vidět, dostanete se tak k radosti, čili světelné části své vlastní duše. Radost, štěstí, světlo a Láska je podstatou vás samých. Temnotu, strach, obavy a vše co s ní souvisí, jste si nechali naimplantovat a uvěřili jste v to, že takový život tady na Zemi je v pořádku.
I kdybyste se chvíli cítili šťastni, bojíte se o své štěstí podělit s ostatními, abyste náhodou někoho svým štěstím nezranili. Proto raději s ostatními hořekujete nad bídou života, čímž vytváříte stále větší utrpení na Zemi.
Teprve otevřením vašeho srdce začnete doopravdy žít. Budete schopni bez hodnocení přijímat vše, co chce samo do vašeho života vstoupit, ať je to radost či bolest, protože budete vědět, že obojí je pro vás stejně důležité. Pochopení bolesti vás přivádí k moudrosti, kdy vše začnete brát jako učební lekce nutné pro váš vlastní vývoj. Začnete-li vnímat svět skrze srdce, otevřete se hojnosti na všech rovinách.
Ve vesmíru je všeho dost pro nás pro všechny, jen vy musíte otočit klíčem ve svém srdci, abyste se té hojnosti mohli přiblížit.
Měli byste také vědět, že vaše minulost není ve vás zaznamenána pravdivě. Uložili jste ji formou zranění tak, jak jste byli v ten moment schopni ji vidět. Většinou proto, abyste měli důvod se i celý život litovat. Máte však v sobě mechanismus, který vám pomůže vidět a vyřešit váš starý problém, aby vás nadále nesvazoval ve vašem konání.