Nutnost změny v životě - Sváteční zamyšlení v době vánoční
Nutnost změny v životě
Sváteční zamyšlení v době vánoční
Každý člověk má svou osobnost čili charakter. Jako bytost duchovní má také svobodu k tomu, jak se svým charakterem naloží. Musí však překročit vlastní stín, aby se trvale mohl spojit se svou podstatou čili Bohem. Musí tam být upřímná touha po změně.
Mezi lidmi vymizela úcta k životu. Pak si nemůžete vážit sebe, ostatních lidí ani daru Matky Země. Chcete být všichni šťastni, ale nemůže se vám to podařit, pokud upřednostňujete osobní štěstí před blahem celého světa. Dokud máte jedno jediné lidské přání, nemůžete být trvale šťastni, protože vaše štěstí je podmíněno vaším lidským přáním. Je to váš velký omyl, který svědčí o vaší nevědomosti, lenosti a strachu žít život jinak, než ho žijí všichni ostatní.
Zatím jste všichni součástí lidského stáda, které je ovlivněno kolektivním nevědomím. Součástí ztracené úcty je také úcta k jídlu a vděk za to, že se nám dnes žije téměř královsky. Vybrané lahůdky, kterými jsou přeplněny vaše lednice, byly opravdu dříve doménou jenom králů, a to ještě při výjimečných příležitostech.
Dovolte mi krátkou vsuvku. Všímám si, jak se děti podporují ve vybíravosti v jídle. Matky svým dětem předkládají stejně kořeněná jídla jako svým manželům a ještě jsou vděčné za to, že děti vůbec jedí. Ve školních jídelnách si děti vůbec nevšimnou i chutně upravené české kuchyně, neboť ji z domova vůbec neznají. Vše mají za „blafy“ a vrací jídlo i bez ochutnání zpět tak, jak ho na talíř dostaly.
Hladoví určitě nebudou. Neboť paradoxně výška jejich kapesného jim umožní jít na jiné „blafy“ k McDonaldovi. Chyba v dětech? Omyl! Chyba ve výchově čili rodičích. Nejen, že by matka měla vědět, co dítě celý den dělá, ale i co jí, neboť ona je plně zodpovědná např. i za nadváhu svého dítěte. Skončete u dětí s přejídáním, vybíravostí, plýtváním a znehodnocováním potravin.
Totéž se však děje i mezi dospělými, takže dítě opakuje tentýž vzorec i v dospělosti. Bojíte se hladu? Hlad vám nehrozí. Ten hrozí jenom těm, kteří se z nějakých osobních důvodů nemohou přizpůsobit trendům této společnosti. Nesuďte je a pomozte jim dle svých možností. Už jenom proto, že nikdy nevíte, zda se jednou nestanete jedním z nich.
Jídlo a vše okolo něj, včetně nákupu, přípravy a prostírání stolu by mělo být radostnou společnou událostí, kdy se rodina sejde u jednoho stolu, a to nejen o vánocích. Naučte se děkovat za vše, co máte na talíři. Není to taková samozřejmost, jak si myslíte. Vaše štěstí je i v tom, že vůbec máte co jíst, máte střechu nad hlavou a pitnou vodu přímo do bytu. Patříme totiž do jedné čtvrtiny těch privilegovaných, ostatní tři čtvrtiny žijí v nouzi a bídě. Stačilo se narodit v Africe či Indii a vše mohlo být jinak.
Samozřejmě, nic se neděje nikomu náhodou! Vy však máte přímo nepsanou povinnost k vděku a úctě ke všem darům života, jídlo nevyjímaje.
Konce a začátku roku využijte ke všem setkání, kde cítíte, že jste očekávání, ale z nějakých vašich osobních důvodů se vám tam nechce. Většinou se jedná o váš jednostranný pohled na toho člověka a to, že se cítíte jím být zraněni. Vezměte v potaz to, že ani vy nejste bez viny. Dotyčný v dané chvíli dělal, co uměl a mohl. Leckdy to musel udělat pro zachování sebe sama, nebo i proto, aby vás naučil odpouštět a nesoudit. Vaším životem se necítíte být naplněni jenom proto, že chcete něco jiného, než momentálně máte. Tento fakt vám nedovolí, abyste vůbec mohli projevovat vděk životu za to, jaký žijete, když vy chcete vše jinak. Je to vaše chtění, které vám nedovolí projevit vděk životu, mít trvale lásku v srdci a mír ve své duši. Zkuste tento čas využít k tomu, abyste otevřeli svá srdce a dveře pro všechny, co vás potřebují, napořád. Začněte žít skrze vaše svědomí, což je výzva pro celé lidstvo.
Vymaňte se z vašich stereotypů a přijímejte výzvy vašeho života, který na vás žádá změnu. Mějte úctu ke svým předkům, neboť jsou součástí vás samých. Pokud se rozhodnete své blízké přijmout jako své zrcadlo, dovede vás to nejrychleji k vám samým. Tento čas je velice vhodný pro sebereflexi. Nepromarněte ho! Přivede vás to zpět k vašemu ČLOVĚČENSTVÍ.
Najděte pravé slova v pravý čas a uzdravíte tím nemocnou duši vašich blízkých.
Čas na této sféře běží mílovými kroky. Udělejte vše pro smíření se se všemi, se kterými nemáte ještě vyrovnané účty, abyste jednou nemuseli litovat.
„Vždy říkáme si, vzpomeneme jednou
a pak v chvíli mrazivou a bědnou
zavřou se oči tolik bdělé…
Dluh chce se splatit,
není věřitele.“
Otokar Březina